Metoda 3D stimulace využívá speciálně vytvořenou 3D virtuální realitu.
V Domově pod Kuňkou probíhá implementace zmíněné metody s cílem rozvoje kompetencí uživatelů a poskytnutí nových smyslových podnětů. Práce s metodou 3D stimulace je jednou z aktivit právě probíhajícího projektu Podpora transformace Domova pod Kuňkou spolufinancovaného Evropskou Unií.
Speciální pedagožka paní Petra Poláčková vyvinula koncept metody 3D stimulace a metodu využívá pro vzdělávání žáků s různým typem postižení. Paní Poláčková působí v rámci projektu Podpora transformace Domova pod Kuňkou jako odborná konzultantka. Přinášíme rozhovor o jejím pohledu na práci s metodou 3D stimulace a o dalších možnostech využití práce.
Kde a kdy se zrodila Vaše prvotní myšlenka práce s metodou 3D stimulace?
Myšlenka práce s metodou 3D stimulace se zrodila před sedmi lety. Pracovala a jezdila jsem do domácností vzdělávat děti s nejtěžším postižením a zároveň jsem vyučovala ve škole informatiku. Měla jsem potřebu najít metodu, která mě posune dál v edukaci dětí a která jim také může zkvalitnit život. Jela jsem na Microsoft konferenci, kde jsem viděla využití virtuální reality. Zjistila jsem, že oproti 3D kinu mně virutální realita nevadí na oči, a to i přes oční vadu astigmatismus. Přemýšlela jsem, jak toto použít do praxe.
Trochu mě odrazoval fakt, že všechny brýle jsou k počítači nebo využujícímu napojeny pomocí kabelů, a to bylo omezení, které jsem nechtěla. Vzhledem k představě jak děti leží a často jsou i napojení na přístroje a představa, že jim přidám další kabely, se mi nelíbila. Podařilo se mi ale objevit brýle, které splňovaly veškeré mé požadavky a začal rok testování na našich školních dětech ve škole.
Můžete ve stručnosti popsat, co si máme pod pojmem metoda 3D stimulace představit? Jak práce s metodou probíhá?
Je to pedagogický koncept, který kombinuje virtuální realitu a prvky bazální stimulace. Kdy využíváme speciálně natočená videa a ke každému videu máme vytvořenou metodiku. Tento přístup dává pedagogům možnost individuálně přistupovat ke každému žákovi a podporovat tak jeho rozvoj. Videa jsou vytvořena z různých oblastí a mohou být využity v rámci celé šíře rozvoje kompetencí. Původní záměr byl tuto metodu využívat u žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením, ale čas ukázal, že je velká využitelnost i u dětí se středně těžkým a lehkým mentálním postižením.
Jak konkrétně využíváte metodu 3D stimulace ve Vaší práci?
Já konkrétně ji pořád hlavně využívám ve výuce v domácnosti u nejvíce postižených žáků. Často tuto metodu používám jako odvedení pozornosti od činnosti, které s žáky musím dělat a vím, že jim není příjemná, a to například protahování zkrácených svalů a podobně. Občas tuto metodu použiji také jako formu evokace na úvodu hodiny. Pokud mám nová videa a nápady na jejich využití, tak se domlouvám s učiteli a hodinu s 3D stimulací realizujeme v tandemu. Kolegové tuto metodu využívají v rámci naplnění vzdělávacích potřeb žáků, jako formu zážitkové pedagogiky, na uvedení žáků do tématu nebo naopak na jeho reflexi. Někdy je metoda využívána i jako odměna.
3D stimulace je součástí komplexní edukační činnosti. Je to stejné jako práce s metodou 3D stimulace v Domově pod Kuňkou. Také jsou zde přidané aktivity, pouze samotná 3D stimulace by nestačila.
Jaká hlavní pozitiva v práci s metodou 3D stimulace vnímáte? Označila byste i nějaká případná negativa?
Pozitiva používání vidím v reakcích žáků. Některé metoda aktivizuje, jiné zase uklidňuje. Pomáhá rozšiřovat slovní zásobu a zároveň zlepšuje a podporuje komunikační dovednosti žáků. Pomáhá jim zprostředkovat zážitky, které by někteří nikdy nezažili. Negativa - je potřeba si uvědomit, že pracujeme s elektrotechnikou a ta má své mouchy.
Metoda 3D stimulace v Domově pod Kuňkou
Jaká je Vaše role odborné konzultantky v Domově pod Kuňkou? V čem Vaše práce spočívá?
Moje role jako odborné konzultantky je v zavádění a testování metody 3D stimulace. Pomáhám zavádět metodu, proběhlo vytvoření metodiky s postupem, jak tento koncept zavádět na tomto konkrétním pracovišti. Spolupracuji se stěžejními pracovnicemi, které provádí práci s metodou u uživatelů.
Vnímáte práci s metodou 3D stimulace v Domově pod Kuňkou jako úspěšnou? Přináší práce požadované výsledky?
Naše práce je rozdělena do dvou směrů - uživatelé s menší mírou podpory využívají 3D stimulaci za účelem edukace, aby se naučili určité dovednosti potřebné pro samostatný život. Uživatelé s vysokou mírou podpory využívají 3D stimulaci na zkvalitnění života.
Za celou dobu, co v Domově pod Kuňkou práci s metodou 3D stimulace zkoušíme, tak vidím, že u všech uživatelů dochází k pokroku. Často se tak děje v cíli, který se nastavil, ale někdy pokrok vyplývá i z potřeb uživatelů, nebo vznikne náhodou. Uživatelé začnou být lépe komunikativní, například zde v Domově pod Kuňkou jsme hovořili o klientce, které je 80 let a na základě práce s metodou 3D stimulace začala být optimističtější.
Já jsem očekávala, že práce s metodou 3D stimulace bude mít výsledky, ale věděli jsme, že jdeme do prostředí, kde metoda nebyla nikdy realizována. Mám zkušenosti s metodou u dětí od pěti do osmnácti let, kde to opravdu funguje a metoda je využívána. Na druhou stranu u dospělých uživatelů můžeme využívat jejich zkušenost, kterou děti nemají. Například uživatel, který se učí sestavovat nákupní seznam a následně vaří - vychází z dřívější zkušenosti. Ví, co znamená vaření a navazuje na zkušenosti, které má.
Takže tady je rozdíl oproto práci s dětmi. Při práci s dětmi často nemají víceméně žádnou zkušenost, na kterou navazujeme. U dospělých osob můžeme využívat vzpomínek.
Uživatel, který měl strach z přecházení silnice - zde jsem byla překvapená, jak rychle práce na daném cíli zafungovala. Podle toho, jak bylo popsáno pracovníky, tak uživatel dělá pokroky a teď již sám chodí po okolí DPK.
Narazilo se během implementace metody 3D stimulace na nějaké bariéry/překážky? Případně na jaké?
Mezi negativa řadím náročnost na čas. Zároveň když uživatelé vidí, že někdo pracuje s 3D brýlemi, rádi by se do práce také zapojili. To může být pro zařízení negativní, nelze pracovat se všemi klienty najednou. Jistou překážkou může být potřeba více lidí, kteří se práci věnují. Metoda se nedá zavést do zařízení, kde na to není připravená personální struktura. Přidat práci s 3D stimulací do běžné práce je nereálné. Takže to je jediné, co vidím jako překážky, které by mohly být.
A co se týká úspěchů, já jsem nadšená z toho, jak práce pokračuje. Sice jsem počítala s tím, že bude vidět postup, ale nepočítala jsem s tím, že bude takový rychlý. Ale je to tím, že všechny pracovnice (a klobouk dolů), co práci s 3D stimulací s uživateli dělají, se do toho vrhly plnou parou a vymýšlejí vhodné doprovodné aktivity.
Přijde mi, že oproti začátku, je většina personálu pozitivnější. Na začátku nevěděli, co čekat a teď, když oni sami vidí úspěchy u uživatelů, tak je to podporující. Je pěkné, jak to ovlivnilo celkově i tento přístup.
