V Domově pod Kuňkou probíhá projekt Podpora transformace Domova pod Kuňkou, který je spolufinancovaný Evropskou Unií a jehož cílem je podpořit proces transformace, tedy změnu z pobytové sociální služby ústavního charakteru na službu komunitního charakteru.
Co má na starosti manažer procesu transformace, jaký má pohled na probíhající proces transformace a jaká vidí pozitiva a negativa na současném způsobu poskytování sociální služby? Odpovědi naleznete v níže uvedeném rozhovoru s manažerem procesu transformace panem Janem Syrovým.
Jaká je role manažera procesu transformace v Domově pod Kuňkou? Co je Vaší náplní práce?
Mojí náplní práce je po odborné stránce vést a řídit celý proces transformace tak, aby fungoval jak ke spokojenosti uživatelů, tak ke spokojenosti zaměstnanců, a hlavně aby byl naplněn účel transformace. To znamená, abychom uživatelům umožnili žít takový život, jaký žijeme my, kteří nejsme uživatelé pobytové sociální služby.
V jaké fázi se nyní proces transformace Domova pod Kuňkou nachází?
Proces transformace běží již delší dobu, přibližně dva roky, ale v širším kontextu již více let a minimálně do roku 2032/33 běžet bude. V rámci tohoto procesu máme vytvořený Transformační plán, který v současné době aktualizujeme a řídíme se jím. Konkrétně nyní připravujeme výstavbu jednoho objektu v Pardubicích, který bude určen pro 12 uživatelů, kde se bude nacházet sociální služba domovy pro osoby se zdravotním postižením. Dále připravujeme rekonstrukci domu v Heřmanově Městci pro 6 uživatelů, kde se bude nacházet služba chráněné bydlení. To jsou kroky, které se týkají nemovitostí.
Co se týká "měkkých" věcí, tzn. práce s uživateli a zaměstnanci, tak tam aktuálně probíhá projekt Podpora transformace Domova pod Kuňkou, který je financovaný z Evropských sociálních fondů a ten běží od února letošního roku. Projekt Podpora trandformace Domova pod Kuňkou je zaměřen jednak na práci s uživateli - připravit uživatele na přechod ze současného místa poskytování služby (Ráby) do Heřmanova Městce a Pardubic, tedy do nových domácností. Druhá rovina projektu se zaměřuje na práci se zaměstnanci, především na posílení dovedností, znalostí a kompetencí a práci s jejich postoji. Chceme, aby místo paternalistického přístupu k uživatelům (paternalistický = uživatel je považován za dítě, o které je potřeba se starat) převažoval přístup partnerský (uživatel je partner, kterému pomáhám s tím, co sám nezvládne a snažím se ho maximálně podpořit v tom, co sám zvládá.
Co považujete v procesu transformace za důležité?
Zásadní pro proces transformace je, že lidé ho chtějí. Myslím tím, že ho chtějí uživatelé, ale i zaměstnanci Domova pod Kuňkou - a to od ředitele po uklízečku, údržbáře. Pokud by transformaci zaměstnanci nechtěli, tak by se v podstatě nedala realizovat. Já tam vidím jako klíčovou hodnotu v tom, že většina zaměstnanců se shodne, že transformace je dobrá věc a že ji chceme. To považuji za zásadní.
Jaká jsou dle Vás pozitiva a negativa na současném způsobu poskytování sociální služby?
Negativa budou po stránce ekonomické, protože transformovaná sociální služba je finančně dražší. Další negativum je, že uživatelé mají k dispozici spoustu věcí, které v transformované domácnosti mít nebudou, například venkovní a vniřní bazén, tělocvičnu, odpočinkové místnosti aj. O toto uživatelé přijdou.
Na druhou stranu pozitiva souvisí s faktem, že pokud dáte dohromady šedesát či více uživatelů s mentálním postižením na jedno místo, do jedné budovy, tak to vždy vede k tomu, že se objeví ústavní prvky.
Existuje něco, čemu se říká princip normality - my všichni, kteří nejsme uživatelé sociální služby, máme tři základní sféry života oddělené. Na jednom místě máme domov, který sdílíme s manželem/manželkou, dětmi, rodiči a děláme tam určité činnosti. Potom jdeme do práce, práci vykonáváme na jiném místě, s jinými lidmi a děláme tam jiné činnosti než doma. A po práci máme volný čas, který trávíme různě - jdeme do restaurace s přáteli, jdeme si zahrát volejbal, věnujeme se svým koníčkům. I tyto očinnosti děláme na jiném místě a s jinými lidmi než v práci a doma. Takto to máme my. Uživatelé pobytových zařízení ústavního typu toto oddělení sfér života nemají. Uživatelé jsou stále na stejném místě, se stejnými lidmi a dělají stále podobné věci. Jejich život není "normální", nepodobá se životu běžného člověka.
Jde nám o to, abychom byli spokojení - aby byli spokojení uživatelé a pracovníci. To, jak žijí naši uživatelé hodně závisí na nich, ale také to hodně závisí na nás. Mně osobně hodně záleží na tom, jak naši uživatelé žijí, já je mám rád. Chci, abych mohl udělat něco pro to, aby se jim žilo dobře a byli spokojeni a měli dobrý život. Tohle je pro mě velká motivace. Taky mi ale záleží na pracovnících, i my pracovníci si zasloužíme, aby nás naše práce bavila, abychom v ní viděli smysl a chodili do práce rádi. Podle mých zkušeností se toto děje mnohem více v transformovaných zařízeních komunitního charakteru, než v netransformovaných zařízeních ústavního charakteru.
Jaké byste řekl, že mají transformované sociální služby vliv na kvalitu života uživatelů?
Mají velký vliv. Jednak je dokázané, že uživatelé jdou velmi nahoru co se týká dovedností. Uživatelé v transformovaných zařízeních dokáží věci, kterých v ústavních zařízeních nebyli schopni - "ožijí", "rozkvetou". Uživatelé se naučí spousty nových dovedností, jsou mnohem samostatnější, spokojenější. To je jednoznačný přínos a benefit, který pociťují a často říkají uživatelé, ale i pracovníci, kteří uživatele znají.
Dalším přínosem je již zmíněný běžný způsob života. Viděl jsem zařízení s šesti až osmi uživateli, kteří žijí v rodinném domku na vesnici a úžasně se tam sžili s komunitou, znají se tam s místními, vesnice je zaměstnává na údržbu zeleně. Uživatelé někam patří, místní komunita je přijala a mohou se tam cítit dobře.
Jak dle Vás proměňuje proces transformace práci zaměstnanců Domova pod Kuňkou? Co pro ně transformace znamená?
Myslím, že pro zaměstnance znamená pozitivní změnu, alespoň v to doufám. Minimálně v tom, že v transformovaném zařízení budou mít na starosti méně uživatelů. Zde je na patře přibližně 20 uživatelů a jsou na směně dva až tři pracovníci. V transformované domácnosti by měl mít jeden pracovník na starosti šest uživatelů, a to je velký rozdíl. Mnoho zaměstnanců se z tohoto důvodu na transformované zařízení těší. Uživatelů je moc, zaměstnanců málo. Zaměstnanci budou mít na starosti méně uživatelů, tudíž budou mít více času se jim věnovat, bodou moci pracovat individuálně s každým zvlášť.
Transformace také přinese méně křiku, hádání a problémových situací. Samozřejmě i v transformovaných domácnostech je někdy křik, ale je to daleko méně a vládne tam velmi pozitivní a pohodová atmosféra. Když chodí naši zaměstnanci na stáže do transformovaných zařízení, tak zmiňují právě pohodu, klid a dobrou atmosféru jako jednu z věcí, kterou tam zažili. Také si myslím, že bude zaměstnancům práce dávat větší smysl. Naprostá většina lidí potřebuje, aby jim jejich práce dávala smysl, potřebují vidět, že je jejich práce užitečná a že k něčemu vede. To je v transformované domácnosti daleko více než v zařízení ústavního charakteru.
